SmS
Dobre rano, tak si predstav co se stalo,
PRIJEL JSEM DO SKOLY o jednu hodinu pozdeji,
ale o jeden den drive 🙂
tak jsem zmrzlej jak ledni jelen .-)
No nic protahnu se zavejema,
prolitnu se lesem a poseckam tu do zitra
vzdyt krasna je SAZAVA.
papa Slava
Dobre rano, tak si predstav co se stalo,
PRIJEL JSEM DO SKOLY o jednu hodinu pozdeji,
ale o jeden den drive 🙂
tak jsem zmrzlej jak ledni jelen .-)
No nic protahnu se zavejema,
prolitnu se lesem a poseckam tu do zitra
vzdyt krasna je SAZAVA.
papa Slava
Večer jsem vážně přemýšlel proč se mi zítra v pátek do školy nechce.
Jsou děsné závěje, zima, cesta pro auto strasná, v emailu píše Ivo, že máme zaparkovat ve městě a probojovat se závějema.
Škola ja za železnou lávkou, v kopcích jak lesem skovaná. Děsivá představa jak ruský mužik co cestu sněhem hledá, mrzne a o život bojuje. Děsná představa.
Můj nejmilejší spolužák Béďa je někde v Bolivii, nebo kde, tak co veškole, když ani on tam nebude.
Ne že by to byl jediný milý tvor ve škole, pravda jsou tam ještě ptáčci vlese, kteří tě ráno od 5hodin budí, štěvetají, aby jsi nezaspal do školy.
Je tam také milý, hodný, příjemný šedovlasý pan ředitel Svrček a také Ivo Racek, skoro třídní učitel.
Jo jsou tam ještě i jiní, ale to nejsou ty nejlepší důvody, proč tam ject. Že by kvuli škole, kvuli učení, abych se zase něco dozvěděl?
Asi ne, nějak to do té zmrzlé hlavy neleze a myšlenky jsou úplně jinde, prostě ject do školy se mi nechce, je to děs. Jsem sám proti sobě. Kdo mi pomůže.
Je ráno. Budík, zvuk harfy snaží se o milé tóny, ale komu by s e chtělo vstávat, za okny zima sněhu až běda, tak to budí zkouší znova a znova. Na popáté se mu to povedlo, melodie harfy byla neoblomná, mě z postele vytáhla.
Koupelna
mě vítá, malá, ale teplá. Sprcha, tlumené světlo a vana. Ach ta vana, ta mě dostala, plná teplé vody, oproti nabídce sněhové nadílce, no komuby se chtělo z vody ven to je mrazno.
Autíčko
zmrzlé v řadě s dalšími, vítá mě nadšená, ještě neví kam pofrčí. Naštěstí poslouchá, startuje neodpírá, však neví kam. Zachvilku i ve voze bylo teplo, sníh, ledovka kam se podíváš. Praha zůstává zanáma, klikaté cestičky závějemi moc voleb cesty není.
Sázava,
zaparkovat co nejblíže ke škole, ale kudy dál? Vždy jsme až před vchodem zaparkoval. Podle vanigace tady cesta končí, ještě pár odboček a pak je řeka. Ale ejhle, dál jsou již jen závěje, tedy tady autíčko bude chvíli bydlet a Sláva se vydá na vílet.
Sněhu, že se jeden bortí, zprvu to jde, ale potom, to už je děs, celé dva centymetry. Ještě pár kroků a nevidím skoro celou botu.
Řeka Sázava hučí, teče si to jako o závod, kolem sníh a ledovo, nad vším je lávka kovová, tak dotoho.
Je to hezký pohled, to jo, ale kejvese, taková vachrlatá, jdu po rošu a vidím dolu an tu ledovou vodu. Ještě pár obrázků, to mě nezdrží, ikdyž jdu pozdě do školy. Ale že je tu hezky, to je krása
Škola,
je celá zasněžená, vrata dokořán, kopec obsypaný, jako by škola spala, ale není ti sama, okolo chatky jako vdolečky. Jakoby všechno spalo.
Vcházím do budovy, jídelna prázdná, vklidu si dám čaj a počkám na přestávku. Zachvilku zvoní,a le klid pokračuje. Za okny pro změnu sních, obsypané stromy, ale spolužáci ticho, nikdo ze třídy nejde.
Počítačová učebna prázdná, další třída také. Z prvního patra nic se neozývá. Jdu tam, dveře otevření, nikdo nikde, další učebna a další, kdo je kde?
Škola je opuštěná? nejsou všichni v jiném městě?
Jdu za ředitelem.
Klepu, za kliku beru, dolu a nic, zamčeno. Ani ředitel tu není. Kde jsou všichni?
pak volám třídnímu a dozvádám se tu novinu.
Přijel jsem sice pozdě o hodinu,
ale ostatní přijedou až v sobotu.
Klidně zůstaň, v tom problém není, uvidíme se zítra po rozednění.