Vánoce, neděle 18.12.2011
Je neděle, předvánoční frmol jako vždy. Pracuji na počítači, píši a ani jsem se nedostal ven, jen z okna je podle světla poznat že čas ubíhá neůprosně dále, ikdyž intevzita monitoru je stále stejná. Svět okolo se mění, střídají se roční období, lidé přicházejí, odcházejí, jen na internetu je čas jiný, mění se jen vzhled stránek jak plakáty na ulicích a všechny informace jsou virtuálně vzdálené, ikdyž někdy bývají dost reálné.
Film ODCHÁZENÍ, Václav Havel, jaký byl režisér?
Jdu do druhé místnosti abych nechal odpočinout tělu i oko, ale nelogicky a místo vypnutí monitoru nejdu ven, ale zapínám ještě větší zářič a to televizi. Přepínám kanály, prolítnu filmy, pár záběrů, scén, nic tak zajímavého, až kupodivu na dvou programech někde vzadu davají dva podobné pořady, kde je Havel, to je divné. To se jen tak neděje, že by nějaké politickém výročí, ale je prosinec, listopad už byl. Chvilku koukám a po nějaké době dole naskočí běžící titulky:
Dnes zemřel ve věku 75 let Václav HAVEL
Tak to je odpověď proč dva programy mají téměř stejný pořad o polistpadových událostech, devadesátých letech a o Havlovi. Tedy Václav Havel zemřel. Čest jeho památce.
To se ho již na nic nezeptáme. Ani nikdo ani já, dokud se opět nesetkáme.
A bylo by mnoho nač se ptát. Ted zbýván již jen vzpomínat a se domnívat.
PRIMÁK Slavomír. Jsem zlatník a starožitník a byl jsem pozván jako poradce pro film Václav Havel Odcházení
Po několika telefonátech a emailech jsem se dozvěděl více o postavách filmu o ději a zvláštnostech od minulosti až k nadčasovosti, o kontraverzních postavách a protipolech všeho možného. Že je to částečně parodie, ale s řádem a vše co nejvíce k představám jaké má režisér Václav HAVEL.
Tedy postavy jsou porůzné, od bohatých, vlivných i vážených osob, až po lumpy, podrazáky, přeběhlíky a agenty.
Čím více se dalo hrát s rekvizitami, bylo to zajímavější, od jednotlivých osob, kde bylo jasné okoho, co jde až po možnosti protichůdných věcí, protikladů, což mělo cosi dokreslovat. Ač jsem vše zcela v souvyslostech nedokázal pobrat, snažil jsem se nabídnout vhodnou rekvizitu, či doplněk s jasně čitelným významem. Mé nápady a názory byly většinově přijaty, ale na druhou stranu opět zasáhla Andrejka, aby potvrdila ono známé, že někdy méně je více, což se ji povedlo u postavy komorníka, zato u agentů jsme byli nezadržitelní.
Nejdříve jsem se snažil pochopit děj, poznat postavy, přidat svůj kus práce, pomoci s nápady a až pak v tvořivosti se přidat nejen k týmu, ale i k režisérovi a tím mozkem byl Václav Havel. Jako každý jiný občan čech bych měl na něj spousty otázek, ale bylo jasné, že času bude málo, nebo spíše ještě méně, no ani bych se nedivil, kdyby nebyl žádný a mohlo se stát že by jsme se ani nesetkali, vždyť film má tak veliký asábl odborníků až pomocníků, že ne každý se kněmu dostane. Však to štěstí jsem měl, no a nebylo to jedinkrát a ani jen na minutu.
Příprava kostýmů a rekvizit, schůzky a přípravy k natáčení probíhaly v centru Prahy za Národním divadlem v kancelářích „Vize 97“ Když projdete touto ulicí, dům a označení je stejně nenápadné jako malá postava pana Havla v davu, ale kdo chce vidět a ví, tak ten ví kam koukat a kam hledět, či zajít.
Po vstupu do starobylého měšťanského dvoru za branou projdete kontrolou a za mřížemi jste již na dvoře jiného světa a proč na dvoře, že by tu byla šlechta? nemá tu být pan prezident? Ta úprava je hodna hlavy státu a když se pak objevily dámy v dobových kostýmech, které jsem zdobil šperky jak hrdlo ráčilo, tak to dokreslilo podobu zámku, či šlechtického až královského dvoru. Vsichni byli v gala, jen nejvyšší pak přicházel v civilu a přitom by mohl vcházet jako král, či císař a ono naopak, prostý a v civilu, jak jinak, tak jak sám si přeje a dobře se cítí. Vždyť on měl být celou dobu za kamerou, tak jaké garderóby.
Tedy že v prostém oděvu, v civilu, ano takový byl a tak přicházel a pracoval.
V kostymérně sedíme nad návrhy ke kostýmům, barevné nákresy, papír na papíru, tiskárna, notebook Apple a přešikovná šéfová která ovládá toto jablíčko bravůrněji než většina chlapů co znám, no a musím přiznat, že i lépe než já. Z toho mám radost, neboť se mi opět potrvdilo, že přejít od PC na Apple byla dobrá volba, jen se naučit ho využít, stejně jako to dělá většina profesionálů a to nejen u filmu, gerafiky a hudby. Nicméně zpět k filmu.
Pracujeme si a najednou je slyšet více lidí, hlasů, kroků a více nohou, což značí že se něco děje a spíše než že někteří přicházejí, že přesněji někoho důležitého doprovázejí
Jdeme do větší místnosti, stojím ve dveřích a sledujeme jakl vcházejí lidé vchodovými dveřmi od dvora. Na stole máme srovnané věci k probírání, k posouzení, vše připravené hlavně pro pana Havla. Hurá tak přecijen přišel, zaradoval jsem se, ikdyž jsem tu již dvě hodiny, dočkal jsem se, ač zazněly v poledne hlášky že mu nebylo nejlépe, ale přeci přišel, nakonec tu je.
Přichází Václav HAVEL.
Od stolu jej vítá pár lidí a vedou k prostředku, kolem připravených rekvizit, vítá se podáním ruky a se vzdálenějšími pokýváním hlavou, tak jak to člověk vídal v televizích při návštěvách hlavy státu, či delegací, ale tady je on ten nejvyšší a ostatní jsou jen kolegové od filmu, přecijen je zdraví, jako by šlo o delegaci, ale vypadá to přirozeně.
Pár vět kolem harmonogramu v natáčení, rychlé neodkladné pokyny a někteří odcházejí pryč konat co jim bylo nařízeno. Po chvilce mě představují…
To je pan Primák ze starožitností, on je tu na ty šperky a vojenské věci.
Pár kroků jdeme si vstříc.
Václav HAVEL je malý, on je opravdu malý, je ještě menší, než malý, je menší než by jste čekali, zato v něm vidíte velkého muže.
Usmívá se, podal mi ruku, poděkoval jsem, že sním mohu spolupracovat a obratem se dostáváme k probírání, co se mu líbí, co je vhodné a jak si co představuje. Kupodivu je to velice rychlé, vyjadřuje se jasně, vše je jednoduše srozumitelné, jen pár otázek pro vysvětlení zda jsem správně pochopil postavy, charkter a dobu a pak jsem mohl nabízet čistá jasná řešení ale i kombinece pro absurdity, to nám šlo nejlépe, u toho jsme se i pobavili. První setkání bylo krátké, ale dostali jsme se i k vyprávění z jeho dětství, Protektorát, německé odznaky i militárie, jeho chůva a vystižení doby.
Z kraje místnosti stojí herec coby postava kterou budeme dekorovat vším možným, stojí s úsměvem ve vojenském, čestně jak jen se sluší, když vstupuje pan prezident.
…………. moment píšu dál